Den pátý...
USA TRIP
Day 5:) 7.10.09 The true American dream
Zbalit věci zpátky do baglů se ukazuje zatím jako největší výzva, kterou musíme zvládnout. Lehce už se při tom s Goldie dohadujeme, ale to přisuzujeme pouze lehkému stresu, že prostě není v lidských silách všechny ty věci do těch batohů narvat. „To se tam prostě nevejde“ „Ale vejde, jen to musíš trochu zmáčknout“ „Nevejde“ „Vejde“ „Vidíš..vešloJ“ Byl to litý boj, ale dokázali jsme to oba. Vešlo se to. Dojídáme poslední zbytky v ledničce, takže kombinace kečupu, sýra a něčeho na způsob pochoutkového salátu není problémem. Ale co, přece to tu nenecháme a do letadla nás s tím stejně nepustí. Ale ono načerpat síly je potřeba páč jen můj batoh váží asi 18kilo. Pak ještě sedíme nějakou dobu v lobby hotelu a komunikujeme se světem. Opravil sem tak aspoň článek za první den, který jak sem zjistil se opravdu neukazoval, což je škoda, páč začátek tohohle tripu fakt stál za to. Poté sedáme na J bus a vyrážíme směr letiště. Po cca minutě jízdy mě nějakej amík upozorňuje, že bude lepší si batohy uklidit a v klidu si sednout, páč na letiště to je asi 40minut jízdy…v tu chvíli jsme mysleli, že nás oba jebne. Ale budiž, tágem to bylo 15minut za 32dolaru, za bus platíme dva dolary každý. Což teda jako vychází krapek lépe i s vidinou hodiny strávené v buse. Zlatík je cestou poněkud znechucen, asi se jí nelíbí všudypřítomný smrádek a pofiderní miamská část obyvatelstva mluvící španělsky. Každopádně cestu přežíváme a bus nás tak vyhazuje před MIA – Miami Interninational Airport. Odbavení funguje v usa trochu jinak než u nás, tak je to trochu boj. Nejdřív musíme na přepážku American airlines, tam chytám nerva, páč z 10 přepážek funguje polovina a tam evidentně nikdo nikam nespěchá. A to vše ještě s vidinou, že budeme muset podle upozornění ze student agency asi doplácet za zavazadlo, což dělá 25dolarů na každého. Dopadá to ale dobře, odbavuje nás naprosto pohodovej černoch, kterej hnedka nadšeně vypraví o Vegas a žádné další prachy po nás nechce. Možná taky díky Zlatíkovi a jejím přirozeným přesvědčovacím prostředkůmJ Každopadně boarding pasy máme a tak přenášime kousek batohy, kde si je od nás přebírají pohunci Američan airlines. Letím ještě ven na poslední cígo na Floridě, další už bude v Nevadě v Las Vegas. Pak pokračujeme přes security na terminál. Dáváme si midipidi pizzu za 5dolarů a já sedám a píšu tenhle kousek do USAtripu. Nakonec nám ještě mění gate a my tak letíme z E5 na D43, ale budiž…to tu je zatím poslední věc, kterou absolvujeme na půdě Floridského Miami. Teď už hurá do letadla směr Vegas…směr Strip…směr CasinoJ
To, že jsme v USA si začínáme uvědomovat až po několika dnech strávených v Miami a to příletem po 4 hodinách do Nevady. Pohled z okýnka letadla nám nějak bere dech. Když vidíme skalnaté kopce, rokliny, Hooverova přehradu..a nakonec i Grand Canyon, dvě české dušičky si najednou uvědomují, kde vlastně jsou a váží si toho víc než kdokoli jiný v letadle nebo celé Nevadě. Ten pocit uvnitř bychom přáli každýmu..Já už jsem happy, když vylítáme z MIA airport a pod námi se rozprostírá celé city Miami, pobřeží a neuvěřitelně krásná tyrkysová barva Atlantiku. Když však klesáme nad Vegas, pocity se stupňují a to co máme pod námi se nedá popsat slovy. Moje slzy na krajíčku a Honzíkovo nevěřícné kroutění hlavou, mě utvrzuje v tom, že si konečně plním svůj American dream se vším všudy. Hned na letišti poznáte, že jste ve Vegas a že váš pobyt tady bude jedna velká zábava. Lidi kolem vás se usmívají a jsou pohodoví, ostatně tak jako v celé Americe. Ti, co tvrdí, že amíci jsou debilové mají možná pravdu, přesto když vstoupíte na půdu spojených států cítíte pohodu, uvolněnost a naprosto jinou atmosféru. Z letiště bereme bus, který rozváží turisty do hotelů na stripu. Už to je zážitek, protože večerní Vegas otevře pusu i tomu největšímu zarputilci. Neony, casina, hard rock cafe, Eiffelovka, horská dráha a nebo dokonce socha svobody v jedné kupě. Čeřnošský driver Jery, nebo jak se nám představujeJ,srší vtipem, seznamuje nás s centrem a přeje štěstí v casinech.
Po několika minutách nás vysazuje u hotelu stylově pojmenovaném Wild Wild West, který vypadá spíše jako motel, naprosto klasický co já zatím znala jen z filmůJ. Každopádně pokoj hezký a útulný a hned o metr dál casino. A z terasy výhled na Vegas, co víc si v tuhle chvíli přát. Po pozdní večeři z Mekáče, jestli se tomu dá tak říkat, sprcha a postel a zítřek plný překvapeníJ. Good night for us and good morning for you.
