USA Trip 09

USA TRIP

Day 8 10.10.09  U největší díry světaJ

Budík nás vyhání z postele už kolem půl šesté ráno. Já se snažím statečně odolávat, ale Zlatík mě vyhání z postele taky. S mým nechutenstvím k vstávání je to boj pro oba. Ale Zlatík vítězí a my tak odcházíme na čtvrt na sedm před Hampton Inn, kde nás má vyzvednout bus a odvést na tour k West Rimu Grand Canyonu. Nečekaně čekáme o dobrou čtvrt hodinu déle, ale budiž, bubák s autobusem přijíždí a začíná komedie. Ukazujeme lístek a on že nás na seznamu nemá, znovu mu ukazujeme lístek, kde jednoznačně stojí, sobota 10.10.09 v 6:15 AM, někam volá a pak ukazuje, že teda jako máme jet s ním. Přejíždíme k tourcentru a tam nás rozdělují podle toho kdo kam jede. Hrozný, všechno šíleně trvá a oba už jsme pěkně nasraní. Dovídáme se, že jsme jakoby měli jet už včera což už ani nekomentujeme, páč když jsme tour objednávali jednoznačně jsme řekli v sobotu a na lístku to taky bylo jednoznačně napsané, holt americká debilita opět zapracovala. Nakonec sedáme do dvoupatrového autobusu a vyjíždíme. My se Zlatíkem chytře zabíráme místa hned nahoře vepředu odkud je nádherný výhled. Po chvilce se dovídáme že bubákova bábovka co nás veze, neboli černoška, jede poprvé, což ve mně teda moc důvěry nevzbuzuje. Jedeme směrem na Boulder city a dále k Hoover Dam. Již před přehradou poprvé vidíme neuvěřitelně modrou hladinu jezera Mead. Sjíždíme dolů do kaňonu Black Mountains a již se před námi ukazuje jeden z divů postavených člověkem, 210metrů vysoká přehrada Hoover Dam, jedna z nejvíce známých ne-li vůbec nejznámější přehrada světa. Přejíždíme nejenom hráz, ale i hranice Nevady a Arizony. Zastavujeme na view pointu a kamery a foťáky se nezastaví. Kousek nad přehradou právě staví nový most dálnice, z něhož pohled na přehradu bude do budoucna určitě neuvěřitelný zážitek. Ostatně již takhle působí přehrada neuveřitelně, podle průvodce, a klidně bych tomu osobně věřil, bylo na její stavbu použito tolik betonu, že by to stačilo na stavbu silnice z LA do New Yorku. Poté vyrážíme dál směrem do Arizony. Cestou měníme autobus za trošku horší autobus a vyrážíme po šotolinové cestě přes poušť přímo k West Rim Grand Canon. Po příjezdu do turistického centra rezervace indiánů kmene Hualapai, kterým celá oblast West Rimu patří, nasedáme do Shuttle busu, který vozí lidi po třech hlavních vyhlídkových místech oblasti. První pohled na Grand Canyon komentuji poněkud stupidními slovy“ Kurva, to je ale díra“ ale je to prostě tak. Kdo neuvidí, tento prozměnu přírodní div světa na vlastní oči, nepochopí a ani si nedokáže představit velikost tohoto díla řeky Colorado, která po ty miliony let utvářela krajinu do podoby jak ji známe dnes. Na každého to asi zapůsobí jinak, pocitem velkolepého díla přírody, mysticky nebo tajemným klidem, který byl v minulosti rušen jen zvuky indianů.. Je to prostě neuvěřitelný pohled, ostatně slovo neuvěřitelné použijeme tento den asi tak tisíckrát, a zážitek pro každého. A to jsme viděli jen pouhou částečku toho všeho. Užíváme si skoro čtyři hodiny neustálého okukování a procházení okolo okrajů „té kurva velké díry“. Dáváme si pauzičku na obídek, který je v ceně naší tour a poté náhodou narážíme na dvě české usměvavé holčiny, které teda jsou už spíše Američanky, jelikož žijí už trvale poblíž San Francisca. Dostáváme užitečné rady a na dobrou chvíli se s nimi zakecáme, je to fajn potkat tu i někoho normálníhoJ…Grand Canyon v nás zanechává ten nejhlubší dojem, na který minimálně já, nezapomenu určitě do konce života Celé generace lidí by nikdy opakuji nikdy nebyli schopní něco podobného vytvořit. Příroda sama je prostě nejlepší kouzelník na světě, což se určitě ukáže i při našem dalším půtování amerikou ještě několikrát. Nedá se to prostě jen popsat slovy, tohle musí každý zažít na vlastní kůži. Cestou zpátky už jenom rovnáme myšlenky a pocity, že jsme Grand Canyon opravdu viděli a byli u něho. Projíždíme znovu přes Hoover Dam, která již v zapadajícím slunci opět vypadá neuvěřitelně, však v porovnání s Grand Canyonem je to přece jenom o něčem jiném. Necháváme se vyhodit na Stripu a do hotelu se dostáváme až kolem sedmé večer, ale naprosto spokojeni a plní zážitků na rozdávání. Prostě bomba. Zítra odstartuje ta adrenalinovější část tripu po USA, bereme si auto a vyrážíme směr Kalifornie. Každopádně dnes se bude krásně usínat…